Je to jednoduché. Focení miluju. Vlastně jsem ho milovala už dávno, ale klasický kinofilm mi nikdy nevyhovoval. Asi si trochu pokazím image, ale patřím k těm málo fotografům, které vůbec neláká čekat v setmělé fotografické komoře, máchat si ruce v chemických roztocích a doufat, že to celé dopadlo dobře. Čímž nijak nesnižuji umění těch, kteří to takhle dělají a mají nádherné výsledky. Ale digitální fotografie to je úplně něco jiného. Cvak a hele tohle ještě není ono, cvak a tohle už vypadá dobře. Cvak a super to je ta fotka ke které jsem směřovala. Digitální fotografie byla a je pro mě dar z nebe.

Rozhodovala jsem se pečlivě a dlouho, ale nakonec jsem se přidala do táboru „cannonistů“. A zatím nemám potřebu to měnit. Po počátečních letech s Cannon EOS 500 a setovými objektivy jsem se posunula k nádhernému EOS D6 Mark II. Fotím na objektivy Sigma a Canon.

Focení je moje libůstka. Něco, co jsem si vybrala jako přidanou hodnotu svého života. Focení je něco, co si hodlám i nadále hýčkat a netlačit sebe ani ty které fotím do nekomfortních situací. Mám to štěstí, že si to takhle mohu dovolit.